|
|
Česká vitráž od roku 1945 až po současnost
Sellami Žďárská, Veronika ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Mergl, Jan (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na doposud nezpracované téma. Zabývá se Českou vitráží od roku 1945 až po současnost. Na základě rešerše vitráží do sakrálních a veřejných prostorů či realizací vytvořených pro prezentaci Československa na mezinárodních výstavách vytváří celistvější obraz o vývoji české vitráže v uvedených letech. V první části se práce zabývá obnovou sklářství a odborný škol. Hlavní význam upírá na ateliér Josefa Kaplického na VŠUP v Praze. Zároveň zdokumentuje tvorbu sklářů a výtvarníků v 50. letech. Jako zlomový bod pro vývoj vitráží uvádí EXPO'58. Světová výstava v Bruselu měla vliv na širokou aktivitu českých sklářů v 60. letech 20. století, kteří se začali věnovat inovativním způsobem vitráži do reliéfu pomocí uplatnění dalších experimentálních forem. Dále ukazuje, že v návaznosti na nové technologické inovace se vitráž v 70. a 80. letech 20. století uplatňuje v rekonstruovaných a v nových objektech. Z textu vyplývá, že po sametové revoluci v roce 1989 nastaly změny v přístupu státu k podpoře výzdoby veřejných budov a ve stejném období vznikají soukromé umělecké sklenářské dílny a ateliéry vitráží. Narostl zájem o drobné realizace do soukromého sektoru i o nové vitráže do sakrální architektury, které se rozptýlily po Čechách.
|
|
|
Bezkamerová fotografie Běly Kolářové
Tomková, Zuzana ; LEDVINA, Josef (vedoucí práce) ; DVOŘÁK, Tomáš (oponent)
Úvodní část práce přináší stručné shrnutí historické geneze bezkamerové fotografie v kontextu obecných dějin fotografie. V souladu s koncepcí G. Batchena práce zdůrazňuje autonomii tohoto technologického a vyjadřovacího postupu a kvalitativní souměřitelnost s postupy a projevy klasické kamerové fotografie. Tato „historie fotogramu“ vrcholí v rozvoji avantgardních fotografických experimentací, zejména v systematickém rozpracování Man Rayových „rayogramů“. Vůči avantgardnímu konceptu (dadaismus, Bauhaus, prvky grafického konstruktivismu) se vymezuje pojetí Běly Kolářové z počátku 60. let 20. století, jež tvoří vlastní téma práce. Specifické postupy a konkrétní výsledky její tvorby („umělé negativy“, „rentgenogramy kruhu“, „kresby světlem“) jsou sledovány v kontextu tvůrčích experimentací české umělecké scény té doby: vizuální poezie, koláže J. Koláře, český informel, neokonstruktivismus a geometrická abstrakce, skupiny Konfrontace a Křižovatka. Originalita přínosu Běly Kolářové je reflektována skrze analýzu interpretačních prací české kunsthistorie (J. Hlaváček, J. Valoch, K. Císař, J. Padrta aj.). Práce zdůrazňuje, čím se její tvorba fotogramů konvenčním klasifikacím vymyká a v čem konkrétně se vztahuje k neodvozeným tvůrčím zdrojům a konceptualizacím (M. Duchamp, R. Caillois, surrealismus, W. Benjamin). Z těchto komparativních aspektů vyplývají závěry zobecňující přínos a význam bezkamerové fotografie Běly Kolářové jako legitimní části dějin českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století.
|
|
|
Pojetí životního prostředí v expertním myšlení československých architektů 1960-1971
Chmátal, Jonáš ; Spurný, Matěj (vedoucí práce) ; Janáč, Jiří (oponent)
Práce se zabývá reflexí témat životního prostředí v expertním prostředí československých architektů v šedesátých letech dvacátého století. Životní prostředí se od konce padesátých let a zejména v letech šedesátých stalo frekventovaným tématem napříč různými odbornostmi. Českoslovenští architekti patřili právě k jedné z těchto skupin a během šedesátých let toto téma významně rozvíjeli. To se promítlo nejen do architektonické teorie, ale i konkrétních výstupů jako bylo založení specializovaného oboru nebo výrazným podílem na organizaci a účasti na mezinárodních setkání k problematice životního prostředí v rámci Evropské hospodářské komise OSN, UNESCO nebo Mezinárodní unie architektů. Kromě těchto přímých výstupů přineslo promýšlení témat životního prostředí také zajímavé teoretické koncepty, které zapadají do obecného intelektuálního milieu šedesátých let a dále ukazují na prozatím ne zcela prozkoumanou myšlenkovou bohatost československého intelektuálního a odborného prostředí. Architekti taktéž kriticky poukazovali na pokračující degradaci přírodního prostředí Tato analýza, proto nadále ukazuje, že kontinuální problematický stav životního prostředí v době vlády komunistické strany nebyl způsoben nezájmem o toto téma ze strany odborných kruhů či jeho nedostatečnou reflexí. Klíčová slova:...
|
|
|
Novodobá česká mozaika jako specifický druh umění v architektuře 2. poloviny 20. století
Vicherková, Veronika ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Tesař, František (oponent)
(česky) Předkládaná práce se věnuje mozaice jakožto specifickému druhu umění v architektuře. Přibližuje výrazové možnosti musívního umění. Popisuje podmínky umělecké tvorby pro architekturu v Československu ve druhé polovině dvacátého století. Seznamuje s historií a vývojem musívní tvorby v první a druhé polovině dvacátého století v Čechách. Představuje nejvýznamější autory a realizace. Poukazuje na dnešní problamatické vnímání umění z doby komunistického režimu. Dále předkládá ilustrativní výběr realizací v obrazové dokumentaci a také písemný seznam dohledaných realizací.
|
|
|
Česká vitráž od roku 1945 až po současnost
Sellami Žďárská, Veronika ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Mergl, Jan (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na doposud nezpracované téma. Zabývá se Českou vitráží od roku 1945 až po současnost. Na základě rešerše vitráží do sakrálních a veřejných prostorů či realizací vytvořených pro prezentaci Československa na mezinárodních výstavách vytváří celistvější obraz o vývoji české vitráže v uvedených letech. V první části se práce zabývá obnovou sklářství a odborný škol. Hlavní význam upírá na ateliér Josefa Kaplického na VŠUP v Praze. Zároveň zdokumentuje tvorbu sklářů a výtvarníků v 50. letech. Jako zlomový bod pro vývoj vitráží uvádí EXPO'58. Světová výstava v Bruselu měla vliv na širokou aktivitu českých sklářů v 60. letech 20. století, kteří se začali věnovat inovativním způsobem vitráži do reliéfu pomocí uplatnění dalších experimentálních forem. Dále ukazuje, že v návaznosti na nové technologické inovace se vitráž v 70. a 80. letech 20. století uplatňuje v rekonstruovaných a v nových objektech. Z textu vyplývá, že po sametové revoluci v roce 1989 nastaly změny v přístupu státu k podpoře výzdoby veřejných budov a ve stejném období vznikají soukromé umělecké sklenářské dílny a ateliéry vitráží. Narostl zájem o drobné realizace do soukromého sektoru i o nové vitráže do sakrální architektury, které se rozptýlily po Čechách.
|
|
|
Orální historie tlumočení v Československu před rokem 1989
Šindelářová, Marie ; Špirk, Jaroslav (vedoucí práce) ; Čeňková, Ivana (oponent)
Tato práce mapuje oblast tlumočení v Československu před rokem 1989, přičemž se soustředí na tlumočníky-samouky, jelikož autorčiným primárním cílem je sesbírat a v uceleném rámci podat a zachovat jejich vzpomínky, které lze v tuto chvíli nalézt pouze roztroušené v pracích s odlišným zaměřením nebo v jednotlivých více či méně objemných pamětech jen některých z nich, a představit je na pozadí všeobecného vývoje institucionálního tlumočnictví v Evropě a v Československu ve zkoumaném období. Pro první obdobné zkoumání na poli tlumočení v našem prostředí byla zvolena metoda orální historie a metoda analýzy archivních materiálů - empirická část práce vychází především z 12 rozhovorů se samouky působícími v tlumočnické branži v druhé polovině 20. století na našem území. Dále doplňuje a porovnává nabyté poznatky s dobovými písemnými zdroji (zejména Zpravodajem Českého svazu tlumočníků a překladatelů, Ad notam) a vykresluje základní nástin praktických i teoretických aspektů tehdejší tlumočnické činnosti mimo institucionální zázemí zastřešujícím prizmatem mnohoznačného faktoru ideologie. Soustředí se mimo jiné na tehdejší situaci na trhu, vládnoucí druhy a typy tlumočnických zakázek, dále na původ, zázemí, možnosti a motivace tlumočníků-samouků, a v neposlední řadě na vliv ideologie minulého režimu na...
|
|
|
Jazzová kvarteta bez harmonického nástroje
Kalfus, Petr ; SLAVÍK, Jiří (vedoucí práce) ; SOUKUP, Luboš (oponent)
Cílem této magisterské práce je popsat a zmapovat vývoj fenoménu jazzového kvartetu bez harmonického nástroje ve složení dva dechové nástroje, kontrabas a bicí od jejího vzniku (druhá polovina 20. století) až do současné podoby.
Dalším cílem je poukázat na historické proměny stylistiky hry a také na změny rolí jednotlivých nástrojů jak z hlediska kompozičního, tak z hlediska improvizace a interakce v kapele. V praktické části této práce budou tyto proměny demonstrovány na konkrétních příkladech transkripcí. V neposlední řadě je mým cílem popsat, jak se tento formát odráží v mém vlastním aktivním působení na jazzové scéně, a to ve vlastních technikách kompozice a interpretace.
|
|
|
Experimentální film v Buenos Aires po roce 2001
Moralesová, Alexandra ; POSPISZYL, Tomáš (vedoucí práce) ; ČENĚK, David (oponent)
V jakémkoli odvětví umění experiment přitahuje pozornost a je spojený s počátky, s nezralostí, se zakoušením nového. Vzniká-li v 21. století experimentální tendence ve filmu, v médiu a odvětví považovaných za ustupující a vyčerpané, je to znepokojující.
V argentinském filmu se poprvé o experimentu hovoří ve spojitosti s nonkonformní uměleckou scénou přelomu 60. a 70. let. Filmaři jako Narcisa Hirsch a Claudio Caldini představují aktéry této dekády a zároveň svědky, kteří spojují toto "první" údobí a první a druhé desetiletí 21. století. V současnosti totiž Hirsch i Caldini opět patří mezi argentinské umělce, již se obrací k filmu jako k mediu experimentu.
Zda lze v Argentině hovořit o tradici experimentálního filmu, není tak podstatné jako podmínky, jež ve dvou obdobích jeho vzestupu, tuto tvorbu provázely. 70. léta byla obdobím poznamenaným režimem vojenské diktatury. Rok 2001 představuje zlom, v němž propukla ekonomická, politická a sociální krize. Oba momenty cele prostoupily oblast života společnosti i jejího umění a lze je nahlížet jako krizové. Zdase s krizí utváří potenciál k experimentu, představuje otevřenou otázku provázejícíúvahy o současných možnostech experimentálního filmu a umění vůbec.
Předkládaná práce si klade za cíl porovnat širší společenské a kulturní podmínky a tvůrčí a produkční strategie filmařů 70. let s podmínkami a strategiemi filmařů tvořících po roce 2001 v Buenos Aires. Dále s ohledem na rozšíření audiovizuální scény a její proměnu v umění pohyblivého obrazu navrhuje nahlédnout současný experimentální film v Argentině skrze postupy autorů pocházejících z různých oblastí umění, jako jsou Claudio Caldini, Pablo Mazzolo a Andrés Denegri.
|
|
|
Soukromá zahrada ve druhé polovině 20. století
Hluchá, Lenka
Závěrečná bakalářská práce se věnuje tématu soukromých rodinných zahrad ve druhé polovině dvacátého století. Pozornost je soustředěna výhradně na soukromé zahrady v České republice, konkrétně na území města Brna. Práce v obecné rovině stručně charakterizuje vývoj zahrad od historie po současnost a popisuje zahradně architektonickou tvorbu od počátku dvacátého století u nás. Detailněji se zaměřuje na jeho druhou polovinu s cílem vymezit základní principy pro tvorbu soukromých zahrad v tomto období. Zkoumá a porovnává šest vybraných modelových objektů a hledá společné znaky. Na základě zjištěných informací, dochovaných fotografií a plánů, a ústního podání majitelů pozemků definuje podobu zahrady a její proměny v průběhu času. Na tomto základě je vypracována studie adaptace soukromé rodinné zahrady druhé poloviny dvacátého století, která je doložena grafickým materiálem.
|
host ::
RSS.